Jméno jakékoliv lodi je sledováno s větším či menším zájmem - záleží na tom, jak je sledována samotná loď. Například nikdo se zdravou myslí by svou loď nepojmenoval Titanic (alespoň ne po 15. dubnu 1912), nikdo by nepojmenoval letadlo Hindenberg a nikdo by nepojmenoval raketoplán jako Challenger. Naopak některá jména jsou velmi známá a uznávaná. Jedním z takových jmen je i USS Enterprise. Momentální Enterprise je letadlová loď. Byla to první letadlová loď na nukleární pohon na světě. Tato Enterprise navazuje na tradici jiných a hrdě v ní pokračuje dál.
Jméno Enterprise jako lodi Spojených států (USS) je starší než samotné Spojené státy. Trápení Britů na jezeře Champlain během revoluce, korzárské přepady v Chesapeake Bay, boje ve válce v roce 1812, patrola u jižní Ameriky či výuka námořních kadetů - to vše jsou služby, které plnili lodě se jménem Enterprise ve službách Spojených států. Revoluce Korzárství Skoro-válka s Francií, Barbarská válka a válka v roce 1812 Patrola u Jižní Ameriky a obeplutí světa Námořní dohled a výcvik kadetů námořnictva
CV (americké označení pro letadlovou loď - Carrier Vessel)-6 byla spuštěna na vodu 12. května 1938. Na začátku prosince 1941 se vracela z Wake Islandu do Pearl Harboru, a tak "zmeškala" 'den, který bude žít v hanbě', přesto, že její výzvědná letadla objevila japonské útočné síly. A protože je letadlová loď velmi velká, pravděpodobně by neunikla osudu velké části lodí v Pearl Harboru. Poté co zmeškala Pearl Harbor, vypadalo to, že si chce Enterprise vše vynahradit tím, že se pouštěla do všech možných bojů. V březnu 42 se se svou skupinou plavila napříč Pacifikem a za sebou zanechávala stopu ze zničených japonských lodí, letadel a zařízení. 8. dubna 1942 se setkala s Hornetem, aby spustili památné bombardování Tokia. 25. dubna se vrátila do Pearl Harboru a 30. dubna vyplula vstříc bitvě v Korálovém moři. Ale stejně jako u Pearl Harboru připlula i sem až po bitvě. 26. května začaly přípravy na připravovaný japonský útok na Midway. 28. května se plavila jako vlajková loď Rear Admirála Raymonda Spruance s příkazem udržet Midway a oslabit japonské loďstvo. 4. června 1942 zaútočily čtyři japonské letadlové lodě na Midway, aniž by očekávaly přítomnost amerických letadlových lodí. V následujících třech hodinách napadly letouny Hornetu japonské nosiče a v další půl hodině se do bitvy připojily i letouny z Enterprise a z Yorktownu. Během prvního dne bylo takřka rozhodnuto o výsledku čtyřdenní bitvy, která skončila vítězně pro američany. Americké síly zde ztratily letadlovou loď Yorktown (CV-5), torpédoborec Hammann a 113 letadel. Japonci utrpěli daleko těžší ztrátu čtyř nosičů (Akagi, Kaga, Soryu a Hiryu), jednoho křižníku a 272 letadel. 15. července se Enterprise připojila ke skupině podporující obojživelný výsadek na Šalamounovy ostrovy provedený 8. srpna. Poté dva týdny bránila komunikační spoje na jihozápad od Šalamounových ostrovů. 24. srpna byly zachyceny japonské síly 200 mil od ostrova Guadalcanal a Enterprise vyslala svá letadla, aby je napadly. Jedna lehká japonská letadlová loď byla potopena a jednotky, které se měli vylodit na Guadalcanalu byly nuceny se stáhnout zpět. V této bitvě byla Enterprise nejvíce poškozenou lodí, dostala tři přímé zásahy a další čtyři byly příliš blízké. 74 členů posádky bylo zabito a 95 jich bylo zraněno. I přes tato poškození a ztráty se vrátila na Hawai za pomoci vlastních sil. Po opravách v Pearl Harboru se Enterprise znovu připojila k Hornetu v jižním Pacifiku. 26. října byla objevena další japonská skupina s letadlovými loděmi a začala bitva o Santa Cruzské ostrovy. Letouny z Enterprise zasáhly nepřátelské letadlové lodě, bitevní lodě a křižníky a sama při tom utrpěla další těžké ztráty. Byla dvakrát zasažena bombami, čtyřicet mužů bylo zabito a sedmdesát pět jich bylo zraněno. Přeze všechno pokračovala v boji a převzala také mnoho letadel z Hornetu, která zůstala opuštěna. Spojené státy ztratily Hornet a jeden torpédoborec, zatím co japonci jen jeden lehký křižník. I tak byla tato bitva taktickým vítězstvím pro američany, protože další bitva o Guadalcanal byla zpožděna. 30. října připlula Enterprise do Noumey v Nové Caledonii kvůli opravám. Japonský vpád na Šalomounovy ostrovy si však vyžádal její přítomnost a tak vyplula již 11. listopadu ještě s opraváři na palubě. 13. listopadu její letouny zneškodnili bitevní loď, která byla později potopena a o den později pomohla zničit těžký křižník. Když 15. listopadu skončila bitva o Guadalcanal, měla Enterprise alespoň částečnou účast na zničení 16ti lodí a na poškození dalších 8. následující den se vydala zpět do Noumey k dokončení oprav. Od 4. prosince do 28. ledna 1943 podstoupila posádka Enterprise trénink okolo Espiritu Santo, v New Hebrides, odkud odplula opět k Šalamounovým ostrovům. 30. ledna se letadla Enterprise zúčastnila bitvy o Rennelské ostrovy, kde zničila většinu útočících japonských bombardérů. I přes tyto jejich zásluhy byla však potopena USS Chicago. Po bitvě se Enterprise vrátila zpět k Espiritu Santo, kde operovala následující tři měsíce. Poté se přesunula do Pearl Harboru, kdy ji Admirál Nimitz (po kterém byla později pojmenovaná třída letadlových lodí stejně jako USS Nimitz CVN 68) ocenil vyznamenáním "Presidental Unit Citation". Enterprise byla první letadlovou lodí, která toto vyznamenání získala. 20. července odplula od Puget Sound Navy Yard na tolik potřebnou a zaslouženou generální opravu. Uprostřed listopadu se Enterprise vrátila zpět do akce. mezi 19. a 21. listopadem poskytovala leteckou podporu pro námořní výsadek na Makinských ostrovech. Poté se její letouny jako první zúčastnily noční námořní operace s letadlovými loděmi, když zastavily útok bombardérů směřovaný na skupinu č. 50.2. To bylo 26. listopadu. Poté byla Enterprise poslána zmírnit odpor na Maršalových ostrovech a podpořit výsadek na Carolineských ostrovech mezi 29. lednem a 3. únorem 1944. Následně dostala za úkol zaútočit na japonskou námořní základnu v Truku na ostrovech Caroline. Tímto útokem se Enterprise opět zapsala do historie, protože vyslala první nočním radarem naváděný útok bombardérů z americké letadlové lodi. Jejich 12 bombardérů si připsalo téměř třetinu z 200000 brt lodí potopených tímto útokem. Enterprise poté několikrát zaútočila na Jaluitský atol, než se vrátila na Espiritu Santo. Odtud vyplula 1. března , aby podpořila výsadek na ostrov Emirau ve dnech 19. až 25. března. Poté se Enterprise připojila ke skupině lodí, která dvanáct dní obléhala ostrovy Yap, Ulithi, Woleai a Palau. 14. dubna se vydala podpořit výsadek na Novou Guineu a následně 29. a 30. dubna opět zaútočila na námořní základnu v Truku. V den D (60. června 1944) plula Enterprise se svým doprovodem zaútočit na ostrovy Mariana. Od 11. do 14. června zasáhla Saipan, Rota a Guam. Poté její piloti podporovali výsadek na Saipan (15. června) a kryli vojáky po dva dny. Poté se Enterprise a její skupina musela utkat s japonskou skupinou, která byla vyslána jako odpověď na invazi na Saipan. 19. června se po 8 hodin utkávali piloti obou stran. Byla to největší bitva letadlových lodí v historii. Na konci dne již bylo rozhodnuto o budoucím vítězi a vítězství samotné bylo získáno o den později. S pomocí amerických ponorek byly potopeny tři japonské letadlové lodě (Shokau, Taiho a Hiyo) a bylo ztraceno 426 letadel. Z této rány se již japonské námořní letectvo nevzpamatovalo. Po bitvě o Filipínské moře pokračovala Enterprise i se svým doprovodem v podpoře akcí na Saipanu a to až do července. Poté odplula do Pearl Harboru na měsíční odpočinek a opravy. Do akce se Enterprise vrátila 24. srpna. Mezi 31. srpnem a 2. září zaútočila Enterprise se svým novým doprovodem na ostrovy Volcano a Bonin a od 6. do 8. září podnikly další útoky na Yap, Ulithi a Palaus. 7. října se Enterprise připojila ke skupině č. 38 a zamířila na sever. Od 10. do 20. října útočili její piloti na Okinawu, Formosu a Filipíny, kde ničili letiště, pozemní instalace i loďstvo a připravili tak útok na Leyte. Po podpoře tohoto útoku 20. října se měla Enterprise vrátit do Ulithi pro zásoby, ale blížící se japonská flotila ji donutila připojit se k bitvě o Leytský záliv. Po třídenní bitvě zůstala Enterprise až do konce měsíce jako patrola, než se konečně dostala do Ulithi. V listopadu zasáhly její letouny Manilu a ostrov Yap. Poté se 6. prosince vrátila do Pearl Harboru. 24. prosince zamířila Enterprise opět k Filipínám s posádkou pilotů speciálně vycvičených pro noční akce z letadlových lodí. V lednu 1945 brázdila Čínské moře a vody na sever od Luzonu, kde útočila na pozemní a námořní cíle od Formosy po Indočínu. Po následující krátké přestávce v Ulithi se Enterprise připojila ke skupině 58.5 a poskytovala podporu skupinám bombardujícím Tokio. 19. února podpořila výsadek na Iwo Jimu, kterému poskytovala podporu až do 9. března. Poté se vrátila do Ulithi. Při těchto akcích byla letadla z Enterprise ve vzduchu nepřetržitě po 174 hodin. Po opuštění Ulithi pokračovala Enterprise v nočních útocích na japonské ostrovy Kyushu a Honshu a na námořní jednotky v Japonském moři. Po zásahu japonskou bombou se 18. března vrátila Enterprise do Ulithi na opravy. Do akce se vrátila 5. dubna a podporovala akce na Okinawě až do 11. dubna, kdy byla zasažena pilotem kamikaze, který zabil 14 mužů a 34 jich zranil. Na opravy se vydala do námořní základny v Puget Sound, kam dorazila 7. června 1945. Po oslavách převezla Enterprise více než tisíc vojáků domů z Pearl Harboru a 17. října připlula do New Yorku. a po úpravách sloužících ke zvýšení úložné kapacity se Enterprise podílela na operaci Magic Carpet, která dostala více než 10 tisíc amerických vojáků domů. 18. ledna 1946 vplula Enterprise do námořních doků v New Yorku, aby byla vyřazena. Stažena ze služby byla 17. února 1947. 1. července 1958 byla USS Enterprise CV-6 prodána do šrotu. Enterprise potopila 72 lodí a zničila více než 900 letadel. Ze čtrnácti japonských letadlových lodí sloužících v Pacifiku se Enterprise utkala s dvanácti z nich. Dvě z nich potopila sama (Akagi a Kaga) a podílela se na potopení třetího (Hiryu) společně s Yorktownem. Japonci se ji pokusili potopit sedmkrát, vždy však bezúspěšně. Toto je s největší pravděpodobností ta Enterprise, po které byla pojmenována Enterprise ze STAR TREKu.
OV-101 byl důležitým stavebním kamenem raketoplánového vesmírného programu NASA, přesto, že se nikdy nedostal do vesmíru. Poprvé se objevil v Rockwellu 17. září 1976. Původně byl OV-101 pojmenován Constitution, ale díky trekistům byl přejmenován na Enterprise. Program ALT (test přiblížení a přistání) probíhal od února do listopadu 1977 na Drydenském leteckém výzkumném zařízení poblíž Edwardsu v Kalifornii. Dva dvoučlenné astronautské týmy (Fred Haise a Grordon Fullerton, Jo Engle a Dick Truly) se střídali v jeho řízení. První přišel na řadu taxi test, kde se OV-101 testoval připevněný na záda Boeingu 747. První test spočíval v testu pevnosti a stabilnosti připojení a poté se testovala letecká způsobilost celého kompletu (747 a raketoplán). Poté byl na zemi proveden test systémů. Nakonec byl OV-101 vzat do vzduchu i s astronauty na palubě. Během prvních tří letů se raketoplán neodpojil od své mateřské lodi. Důvodem byla kontrola všech systémů ve vzduchu dříve, než na nich budou záviset životy astronautů. Nakonec byl raketoplán vypuštěn z mateřské 747 a doplachtil na Edwardsovu leteckou základnu uprostřed kalifornské Mohavské pouště (kde byla mimo jiné také poprvé překročena rychlost zvuku). Při prvních třech testech byla zadní část raketoplánu s motory schována krytem, aby se zvýšila aerodynamika raketoplánu a raketoplán přistával ne dně vyschlého jezera, které slouží jako standardní přistávací dráha pro zkušební lety. Při čtvrtém testu byl kryt odejmut a OV-101 opět přistával na dně jezera (vyschlého samozřejmě - pozn. překladatele). Při pátém testu již přistával raketoplán bez krytu na betonové přistávací dráze. Další zastávkou pro tuto Enterprise bylo Marshalovo vesmírné letecké centrum v Huntsivillu, Alabama. Zde byl raketoplán podroben vibracím podobným těm, kterým mohl být jakýkoliv raketoplán vystaven při přistání. Nakonec skončil na Kennedyho vesmírném středisku, kde sloužil při testech předletových a startovacích procedur. Tato Enterprise byla brána na mnoho leteckých show a cestovala přes celý svět se zastávkami ve Francii, Německu, Itálii, Anglii, Kanadě a jiných státech. OV-101 nyní odpočívá v Dulleské základně jako majetek Smithsonianského institutu. Další raketoplány po OV-101 byly: Challenger (zničen v roce 1986), Discovery, Atlantis a Endevour (náhrada za Challenger).
24. září 1960 vstoupily námořní síly celého světa do atomového věku tím, že byla veřejnosti představena USS Enterprise CVN-65 (CVN=Carrier Vessel, Nuclear - letadlová loď s jaderným pohonem), loď dlouhá 1101 stop (a dva palce). Její letová paluba je široká 22 stop, což je pouze o 48 stop méně než je délka fotbalového hřiště. 24. září byla tato loď slavnostně pokřtěna paní William Franke, manželkou ministra námořnictví. Enterprise se nevydala na cestu po následující dva roky až do 12. ledna 1962, kdy se dostala pod vedení kapitána Vincenta DePoix. Tato vynucená plavba trvala jen tři měsíce. V srpnu se Enterprise přidala k Šesté flotile ve Středomoří a v říjnu se vrátila do Norfolku. Enterprise byla jednou z mnoha amerických lodí, které se zúčastnili blokády Kuby od 24. do 28 října při největší hrozbě studené války - kubánské raketové krizi. Po dalších dvou nasazeních ve Středním moři v letech 1963 a 64 se Enterprise spojila s USS Long Beach a s USS Bainbridge a vytvořily tak první "jadernou" bojovou skupinu, která měla z úkol obeplout svět bez nutnosti doplňovat palivo nebo zásoby, což se jim po cestě dlouhé 30565 mil podařilo. v srpnu 1964 se Enterprise vrátila do Newport News, aby zde poprvé po čtyřech letech doplnila palivo. V listopadu 1965 se Enterprise připojila k Sedmé flotile v Pacifiku a 2. prosince se stala první lodí na nukleární pohon, která se zapojila do bitvy, když odstartovala letecký útok jako ukázku síly proti Viet Congu. Během let 1965 a 72 se Enterprise dostala do boje ještě šestkrát a jednou byla doplnit palivo (celkem tedy podruhé). Po klidu zbraní ve Vietnamu se vrátila do Newport News, kdy byla jako první letadlová loď v americkém námořnictvu upravena pro letouny F-14 Tomcat. Enterprise pomáhala během evakuace Saigonu v únoru 1975, během které podnikly její letouny 9 výpadů. v roce 1979 odplula na základnu Puget Sound na třiceti měsíční přestavbu. Na počátku prosince 1989 se Enterprise zúčastnila operace Calssic Resolve, kdy prezident Bush odpověděl na žádost Filipínské vlády o leteckou podporu při boji proti povstalcům, kteří chtěli svrhnout tamní vládu. v březnu 1990 se Enterprise vrátila do Norfolku, Virginia, přičemž byla vzdálená více než 43000 mil od svého domovského přístavu v Alamedě. (Jak je tedy možné, že ji navštívili Uhura s Chekovem v Cestě domů, když se snažili odvést párek velryb? - pozn. autora). V lednu 1991 začaly práce na nejnáročnější přestavbě v dějinách amerického námořnictva. Její palivo bylo znovu doplněno a trup byl zcela zrekonstruován. Přestavba byla dokončena 18. září 1994. Poté podstoupila Enterprise námořní testy včetně testu rychlosti, které ukázaly že Enterprise je stále nejrychlejší válečnou lodí na světě s rychlostí přes 30 uzlů (34 mil za hodinu). V roce 1996 uskutečnila nejrychlejší transport z Bosny do Perského zálivu a podílela se na nastolení míru v této oblasti. 20. prosince 1996 se Enterprise vrátila do Norfolku, kde ji čekalo bouřlivé přivítání. V lednu 1997 odplula Enterprise do Newport News na drobné úpravy týkající se především obytných prostor a bojových systémů. Není mi známo, kde se Enterprise nachází nyní, ale pro každého, koho to zajímá je zde adresa, na které naleznete další informace včetně momentálního místa výskytu: http://www.navy.mil/homepages/cvn65/default.htm
První Enterprise pod velením Federace vedla zajímavý život. Na svou první misi se vydala ještě před svým pokřtěním, když byla vyslána na záchrannou akci. Kapitánem na této proslulé misi byl Robert April, pacifista, který ztratil mnoho ze své naivity když dva romulanší špióni poslali loď hluboko do romulanského prostoru a téměř rozpoutali intergalaktickou válku. Aprilovi byla dána možnost pojmenovat loď podle svého uvážení. Ten ji chtěl pojmenovat Constitution, ale velitel Geogre Kirk (otec kapitána Jamese T. Kirka), jeho první důstojník navrhoval jméno Enterprise, které bylo nakonec také vybráno. Christopher Pike byl dalším velitelem Enterprise a v jeho posádce již bylo mnoho známých tváří, jako například Spock, Scotty, Uhura a další. Spock a Scotty přišli na Enterprise společně a jejich první misi můžete nalézt v knize Vulcan's Glory do D. C. Fontana. V epizodě The Cage se Enterprise také ukázala pod velením kapitána Pikea. Pod velením kapitána James T. Kirka se stala Enterprise nejznámější lodí ve Flotile. Po mnohých cestách a dobrodružstvích byla ukradena admirálem Jamesem T. Kirkem a jeho posádkou ze "starých dnů", aby zachránili život Spockovi, který zemřel při opravě lodi po boji s Khanem a který byl oživen planetou Genesis. Když na Enterprise zaútočil klingonský kapitán Kruge, rozhodl se Kirk, že Enterprise raději zničí, než aby se dostala do rukou Klingonů. Kirk jim na oplátku ukradl jejich dravého ptáka, kterého McCoy vesele pojmenoval HMS Bounty a se kterým se posádka vydala do minulosti pro velryby. Díky tomu se také vyhnuli polnímu soudu za krádež a zničení Enterprise.
Enterprise-A byla dána Kirkovi po zničení první Enterprise a po polním soudu, který ho degradoval z admirála na kapitána. Nejprve byla loď poslána na Nimbus III aby zachránila zajatce. Poté dostala za úkol doprovodit klingonského kancléře Gorkona na mírovou konferenci na Zem. Tato konference byla zrušena poté, co byl kancléř zavražděn tajným politickým spolkem některých Klingonů, Federálů i Romulanů. Po úspěšných rozhovorech na Khitomeru, kde se také podařilo tento spolek odhalit, byla Enterprise vyřazena ze služby.
Tato loď se objevila jen v úvodní scéně filmu Star Trek: Generations. Kapitán Kirk a dva jeho důstojníci z původní Enterprise byly pozváni jako čestní hosté na první plavbu této lodi pod velením kapitána Harrimana. Během této plavby zachytila Enterprise-B nouzový signál dvou transportérů převážejících El-Aurianské utečence. Při pokusu o jejich záchranu, při které se mimo jiné podařilo "zachránit" i budoucí barmanku Enterprise-D Guinan, byl kapitán Kirk vtažen do Nexu a později prohlášen za mrtvého, když se pokoušel zachránit loď všemi možnými i nemožnými prostředky.
Enterprise-C byla čtvrtou hvězdnou lodí se jménem Enterprise. Ta odpověděla na nouzové volání klingonské základny napadené třemi romulanskými křižníky. Při této bitvě se otevřel časový vír, který poslal Enterprise-C do roku 2366, kde Federace s Klingony bojovala a kde Federace prohrávala. Za pomoci Enterprise-D se jim podařilo dostat se zpět do svého času a napravit tak minulost. Do minulosti se s nimi dostala i Tasha Yarová, která v alternativní budoucnosti byla stále na živu a v minulosti se stala matkou významné postavy Romulanského impéria - Sely.
Enterprise-D byla loď třídy Galaxy - dvakrát tak dlouhá a osminásobná co do objemu než původní Kirkova Enterprise. Žije na ní okolo 1012 lidí. Z plného zadního impulsu zrychlí na warp 9 za 0,03 milisekundy (jak by to vypadalo, kdyby jim v tu chvíli nefungovaly inerciální tlumiče?). Když je honil Q, dosáhla rychlosti warp 9,5, přičemž kritická hranice pro motory je warp 9,3. Podle Datový výpočtů se za jeden den odehraje na palubě lodi jedna svatba, jedno narození, čtyři narozeniny, dva přesuny, dva šachové turnaje a čtyři promoce. Enterprise-D byla také zničena a na rozdíl od jiných lodí hned několikrát. Při setkání s lodí USS Bozeman to bylo hned třikrát, ale pokaždé se z toho "vzpamatovala". Dále byly zničeny hned tři Enteprise-D najednou, když se všechny tři z různých časů snažili napravit anti-časovou anomálii. Poslední a konečné zničení ji čekalo v soustavě Veridian, kde ji napadl klingonský dravý pták třídy D12 pod velením sester Durasových. Protože znaly frekvenci štítů Enterprise, poškodili ji natolik těžce, že posádka musela oddělit disk od zbytku lodi, který explodoval a odhodil disk na planetu. Ztráty byly minimální, ale Enterprise byla poškozena natolik, že ji nebylo možné opravit.
Šestou a zatím poslední lodí Enterprise je Enterprise-E. Jde o novou loď třídy Sovereign a Picard ji dostal místo Enterprise-D, která byla zničena. Tato loď se zatím objevila jen ve filmech. Enterprise-E ještě nebyla zničena, ale během své první větší mise, kdy se pokoušela zabránit Borgům změnit historii a musela se kvůli tomu vydat do roku 2063 byla z větší části asimilována. I při boji se dvěmi loděmi Son'a utrpěla nějaké škody. Přišla i o takovou drobnost jakou je antihmotový reaktor. Avšak ve Vřesovišti se stejně nedalo létat warpem, takže jim to ani tak moc nevadilo. Uvidíme, jak dlouho jim bude trvat zničení této lodi.
|
